Levnou 3D tiskárnu Anet A8 mám už zhruba čtyři měsíce, a myslím, že je už v relativně finální formě. Už jsem tady k ní pár článků sepsal:
- Levná 3D tiskárna Anet A8 – první zkušenosti
- Anet A8 – seznam modů a dílů k dokoupení
- Anet A8 – seznam modů a dílů k vytisknutí
- Anet A8 a nastavení pro Cura
- Anet A8 – můj finální build a zkušenosti po půl roce
Tiskárna samotná by se dala vylepšovat donekonečna. Zahlédl jsem i buildy lidí, kterým z původní Anet A8 postupně nezůstalo vlastně vůbec nic, snad kromě napájecího kabelu. Je to možná taky cesta, pokud by Vás to jó bavilo, já jsem šel pragmatičtějším směrem, a finální výtvor mě stál dohromady kolem 6000 Kč (viz dále).
Mně to sice taky baví, a hodně jsem se toho naučil (nejen o 3D tisku, ale taky trochu Arduino), ale už od začátku jsem měl představu jasnou – pár funkčních úprav bude, ale žádný úlety. Od určitého okamžiku totiž úpravy vedou už jen k rychlejšímu tisku: vyměním rám ➞ můžu tisknout rychleji ➞ hotend nestíhá rozpouštět plast ➞ koupím výkonnější, můžu ještě přidat ➞ nestíhají stepper motory… je to takový začarovaný kruh.
A konečně jsem se dokopal k tomu tiskárnu taky nafotit. Škoda jen, že jsem to tak nějak nestíhal v průběhu. Zejména hned po složení to vypadalo velmi zábavně. :D
Například problém s hlučností jsem nakonec vyřešil tak, že jsem tiskárnu prostě strčil do sklepa. Hlučnost sama o sobě sice není nijak hrozná, ale třeba spát se u toho nedá (zkusil jsem to jednou). Navíc ve sklepě je tepleji, než na chodbě (alespoň v zimě). Taky si pod tiskárnou můžete všimnout antivibrační podložky pod pračku – ta neměla téměř žádný efekt (na nic), ale když už jsem ji koupil, nařezal a nainstaloval, tak už jsem ji pod tiskárnou nechal. :D
Tiskárnu mám od začátku především kvůli různým funkčním tiskům, které tisknu z PET-G, a to se stejně rádo tiskne velmi pomalu (30-50 mm/s), a pro občasné prototypy, nebo „hračky“ z PLA, mi nějakých těch 60-80 mm/s, které Anet A8 zvládne ještě bez výrazných obměn, stačí taky.
Nejdůležitější a asi nejnáročnější úprava byla automatický mesh bed leveling. To je funkce, která pomocí senzoru (já jsem použil 3DTouch, klon originálního BLTouch) před tiskem změří na devítí bodech vzdálenost tiskové hlavy od podložky, a potom tato data používá k tomu, aby tryska byla vždy v konzistentní výšce nad tiskovou podložkou (viz info). Takhle to funguje v případě, kdy je podložka doopravdy zkřiva. Ovšem díky možnosti vizualizace těchto 9měření lze podložku vyrovnat také fyzicky, s odchylkou asi ± 0,05 mm (rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem), a potom už je automatický leveling už jen takovou třešničkou na dortu, která vlastně ani nic moc nedělá.
Data z mesh bed levelingu se dají vizualizovat třeba takto (výstup z OctoPrintu, viz dále). Pro úplné vyrovnání v tomto případě musím tiskovou plochu trošku přizvednout vlevo vpředu a vzadu (nebo lehce snížit vpravo vpředu a vzadu). Nemám sice po ruce screenshot ze stavu, kde je podložka vyrovnaná, ale není problém dosáhnout odchylky mezi nejvyšším a nejnižším bodem někde kolem 0,05 mm (místo 0,25 mm, jako na tomto obrázku).
Další zásadní úpravou bylo spuštění print serveru OctoPrint (resp. OctoPi) na Raspberry Pi 3B, vč. webkamery pro sledování toho, co tiskárna dělá. Ani jsem dopředu nevěděl, jak moc zásadní úprava to vlastně bude, proto všem doporučuji rozběhnout hned po prvotním sestavení tiskárny. Najednou totiž nemusíte pořád chodit s paměťovou kartou, když potřebujete v modelu změnit jeden parametr, a potom každých 10 minut po začátku tisku chodit sledovat, jestli se všechno tiskne tak, jak má – modely k tisku totiž nahráváte přes prohlížeč a tisk můžete kontrolovat přes stream z webkamery.
S OctoPrintem stačí model klasicky naslicovat (dodnes používám Cura), výsledný .stl soubor přetáhnout do prohlížeče (s otevřeným OctoPrintem), spustit tisk, a po očku hlídat stream z kamery (odkudkoliv a na čemkoliv), jestli se vše tiskne tak, jak má. Dnes už je dokonce dostupný plugin TheSpaghettiDetective, který je analýzou obrazu z kamery schopný rozpoznat selhání tisku; tedy alespoň takové, při kterém začně vznikat špagetová obluda:
Server, který analyzuje stream z kamery a rozpoznává v něm “spaghetti monsters” pro výše zmíněný plugin může běžet také lokálně (nebo v cloudu, kde se za výpočetní sílu platí). Určitě to někdy v budoucnu taky rozběhnu, protože občas se to prostě stane… I když tady byl (ostatně to je skoro vždy) problém v nesprávném naslicování vzhledem k povaze tisknutých modelů.
Možnost tohoto vzdáleného ovládání a kontroly mi velmi elegantně vyřešila také problém hlučnosti – není potřeba utrácet stovky a tisíce za úpravy, které tiskárnu ztiší, místo toho jsem ji jednoduše strčil do sklepa. (Ačkoliv 80 % hluku dělají asi lineární kuličková ložiška jezdící po kovových tyčích, což by byla asi zrovna relativně levná úprava). Ve sklepě je paradoxně (v zimě) tepleji než na chodbě, neb sklepem vedou trubky topení, které mají kolem 90°C, a i přes mirelonovou izolaci vytopí sklep na 17-19 °C (oproti tomu na chodbě je v zimě jenom kolem 12-15 °C, a v tom už se tiskne opravdu blbě).
Kvalita tisku
Na kvalitu má zásadní vliv taky filament. Já tisknu z Gembirdu PET-G a PLA, a navzdory tomu, že jde o nejlevnější filament široko daleko, je kvalita velmi uspokojivá. Na moje funkční díly naprosto. Píšu uspokojivá, protože jsem měl tu možnost vidět i výtisky ze značkovějšího PLA z odladěného Průši i3 MK2S u kluků v pražském The Cave, a můžu říct, že takové kvality s Anet A8 a Gembird filamentem nedosahuju, ale jsem jim docela blízko – a to si myslím, že na nejlevnější tiskárnu a nejlevnější filament není vůbec špatný.
Rád bych vyzkoušel nějaký kvalitní PET-G filament, abych viděl, jak budou výtisky vypadat potom, nicméně v době psaní tohoto článku jsem odjel na rok pryč, takže třeba později…
A co vůbec tisknu?
Asi úplně nejčastější otázka ostatních: K čemu mi ta tiskárna vlastně je?
No, tisknu pořád něco. :D Kam mi zmizelo 3 kg filamentu je mi trochu záhadou. Prošel jsem fotky v mobilu, a tady je aspoň něco málo pro inspiraci:
Super jsou například klipsy na pevné uzavření IKEA Samla krabic, těch jsem využil desítky, zejména proto, že jsem se zrovna teď stěhoval z bytu (viz odjezd na rok výše).
Do bytu, ze kterého jsem se vystěhovával, jsem vytiskl krytku parapetu okna, která chyběla. Stačilo vyfotit mobilem tvar, změřit a během 10 minut jsem ve Fusion360 vyrobil náhradu (ono by to šlo namodelovat během několika vteřin, doslova, ale teprve se učím). Potom jenom stačilo nastříkat nabílo a hotovo.
Taky jsem vytisknul klips držící hadici pračky, kterou jsem do bytu nastěhoval, neb jí tam nový nájemník potřeboval (já na víkendy jezdil domů i s prádlem). To nebyl nijak zásadní díl a stačila by bývala i stahovací páska, no ale každopádně teď už hadice od pračky neplandá. :D
Do auta jsem si třeba zase vytiskl pevný držák on-board kamery namísto zbytečně velké přísavky od výrobce. Blbůstka, ale vypadá to prostě mnohem líp, tak nějak factory-like. Lepší, než kamera na 15centimetrovém monster držáku, který se klepe, kamera je zbytečně dobře vidět zvenku apod. Pro srovnání, vytištěný držák má jenom 2-3 cm. Navíc originální přísavka zhruba 4x do roka sama odpadne (zejména při velkých změnách teplot), to teď určitě nehrozí (3M VHB pásky FTW).
Když už jsem u těch aut, vytiskl jsem si taky takovou plastovou „ponožku“ na kovový 17mm ořech, kterým povoluju šrouby kol. Ono se to nezdá, ale pokud kovovým ořechem omylem ťuknete do hliníkového disku, nechá to tam viditelný otisk, a to na nových bezchybných discích zamrzí. Jo, a vytiskl jsem si ztracenou krytku tažného zařízení. :D
U aut ještě zůstanu, opravil jsem si svoje grit-guardy (vložka do kýble na mytí aut). Mám sice originální, ale za ty roky, jak jsem je nechával venku i přes zimu, tak trochu popraskaly. Opět pár minut ve Fusion360 a vyřešeno. Svůj vysněný stojánek/odkapávač na leštící pasty jsem ještě nedělal, ale taky na to dojde.
No a taky jsem si vytiskl VESA 100×100 držák monitoru na zeď! Tolik místa na stole najednou, neuvěřitelný. :D Původně jsem ho tiskl pro monitor od domácího serveru ve sklepě, protože jsem v to neměl takovou důvěru (monitor je u serveru je přecejenom jenom nouzový, a stál měl 100 Kč). Ale drží už několik měsíců.
Kapsu na Apple TV, kterou jsem suchým zipem přilepil zezadu televize pro clean vzled.
Redukce pro upevnění 2,5″ SSD disků v 3,5″ šachtách v HP Microserveru (předtím držely čistě za SATA port).
Držák 120 mm větráku do díry pro komín v garáži, díky tomuto větrání je tam teď o 10-15% nižší vlhkost než by byla normálně, a dokonce to umí o stupeň-dva pohnout i s teplotou (podle toho jak je venku, samozřejmě). V zimě to „topí“ (přes den), v létě „chladí“ (přes noc).
Vyrovnávací klínky pro všechny houpající se stoly.
Stojánek pro MacBook na stůl, aby zabíral míň místa.
Spousta drobností a držáků se dá vytisknout třeba ke GoPru, pár drobností jsem si tiskl k dronu (Mavic Pro), např. ztracený transportní držák gimbalu.
A tak dále… Potenciál je obrovský, zejména v okamžiku, kdy se trochu naučíte ve Fusion360 od Autodesku, který je pro osobní použití zadarmo.
Můj setup
Takže můj setup pro inspiraci a nové majitele Anet A8:
- tiskárna je stock, rám doplněný o různé vytisknuté drobnosti (viz články nalinkované na začátku)
- firmware Marlin ve verzi 1.19
- 3DTouch senzor pro automatický mesh bed leveling
- Raspberry Pi 3B s OctoPi pro pohodlné ovládání tiskárny a možnosti vzdáleného dohledu
- tisk na sklo (zrcadlo)
Jako tiskovou podložku nakonec použivám zrcadla z IKEA, 4 ks stojí 130 Kč, sklář mi je za dvacku během minuty seříznul na potřebných 220 × 220 mm. Tohle je jediná položka, za kterou jsem platil (po dokončení hlavní části tohoto článku) a která chybí v tabulce níže (za to je v ní pár věcí, které už na tiskárně nepoužívám, takže ono to stejně sedí). V tabulce taky nejsou věci, které jsem našel doma – např. webkamera, LED pásků mám doma hromady, 12V zdrojů k jejich napájení jsem od někoho dostal celou igelitku a podobně… Vesměs jsou to ale věci, které se buď z bazaru nebo AliExpressu dají koupit za pár korun, podle mě všechno, co jsem našel doma (a není to tak v tabulce výdajů) se dá koupit tak do pětistovky.
Celkové náklady
Časové: 6 hodin prvotní složení, jedno další odpoledne instalace a odladění 3DTouch, všechno ostatní byly úpravy na pár minut až hodinku.
Finanční: Téměř vše jsem koupil z AliExpressu, ceny jsou v Kč úměrné době nákupu (cca 22,5 Kč/USD). Koupil jsem i pár věcí, co jsem nakonec nepoužil, vesměs jsem je obratem prodal na bazoši s menším ziskem, ty tady tedy nezapočítávám. Osvětlení jsem třeba udělal ze zbytků LED pásků, co jsem našel po šuplících, a pár dalších drobností, které tu nejsou (např. mám plnou bednu PC větráků, kde jsem měnil třeba 40mm chladič heatbreaku, protože jsem mu ulomil lopatku, nebo 90 mm větrák, který jsem použil na chlazení zdroje). Raspberry Pi jsem koupil použité se vším potřebným (tj. karta, zdroj, case, zdroj), webkamera byla opět doma nevyužitá, případně se dá koupit za pár korun použitá.
Od té doby, co sleduju historii tisků přes plugin OctoPrint History (je to zhruba 1,5 kg PET-G a cca 0,5 kg PLA) jsem nemusel nic zásadního řešit a úspěšnost tisků je kolem 65%, s tím, že většina zrušených tisků nebyl problém v tiskárně, ale v tom, že jsem něco blbě naslicoval a uvědomil si to třeba až při náhledu GCodu (např. že mi chybí supporty u modelu, který je vyžaduje). Sucess rate se navíc postupně zvyšuje. :)
Od té doby, co to sleduji jsem protisknul zhruba 200 hodin úspěšně a 16 hodin zabraly tisky, které z nějakého důvody selhaly.
Seznam
| Stavebnice tiskárny Anet A8 | 2,813 Kč |
| Raspberry Pi 3B (komplet) | 600 Kč |
| 2x stolek IKEA Lack | 398 Kč |
| Senzor 3DTouch | 310 Kč |
| Bauhaus – 4x dřevotřísková deska (vč. přířezu) | 168 Kč |
| Mosfet | 87 Kč |
| Náhradní heatbreak, heatblock a tryska | 73 Kč |
| Prodlužka SD karty | 68 Kč |
| Klon Arduino Uno (pro flashnutí firmwaru) | 65 Kč |
| 2 metry řemínků vyztužené skelným vláknem | 49 Kč |
| Vypínač ke zdroji | 27 Kč |
| Celkem | 4,777 Kč |
Odkazy na všechny díly výše najdete v článku Anet A8 – seznam modů a dílů k dokoupení.
Plánované úpravy
Jak už jsem psal, dodělávat by se toho dalo donekonečna spousta, já už mám v plánu jen poslední dvě věci (a maximálně měnit, co se rozbije): první jsou dvířka na IKEA bednu (asi z plexiskla, vyjde to kolem 200 Kč) a druhou věcí bude OctoPrint server na Raspberry Pi. Je to výborná věc moct tiskárnu ovládat a kontrolovat z jakéhokoliv prohlížeče, mám ho už nainstalovaný ve virtuálu kdy jsem potřeboval přímo do tiskárny posílat příkazy, nicméně normálně mám tiskárnu od počítače docela daleko, takže stále tisknu otrocky přes SD kartu, ale jakmile někde splaším nějaké Pi (klidně použité a nemusí to být ani nejnovější trojka), tak se do toho pustím.
Tak OctoPrint byl dokončen, než jsem tento článek dodělal (původně jsem jej plánoval koncem února). Teď už chci jen dodělat relé pro vzdálené vypínání tiskárny a osvětlení v boxu, a přidat teploměr pro sledování teploty a vlhkosti v boxu. No to všechno jsou do OctoPrintu pluginy a zapojení je díky přítomnosti Raspberry Pi relativně hračka. (Zatím sleduju přes kameru, kde mám displej teploměru a vlhkoměru v záběru webkamery připojené k OctoPrintu). :D
Další fotky
Tady je celá tisková hlava. Všechny ty drobné díly jsou nalinkované v jednom z předchozích článků.
K displeji jsem si nalepil tahák na to, kam otáčet šrouby, aby se mi tisková plocha posouvala tam, kam potřebuju. :D
Držáček nějakých drobných dílů a nářadí.
Jedna z věcí, kterou jsem za dva měsíce nevymyslel je kam a jak upevnit webkameru. Úplně prvotní řešení se ale nakonec ukázalo tak praktické, že to tak asi nechám. :D
Jak už jsem psal, tisknu na zrcadla z IKEA, PET-G na nich vesměs drží i bez lepidla, ale stejně ho používám. I modely s velkou styčnou plochou s podložkou jdou ale odloupnout snadno (používám velký kuchyňský nůž).
K Raspberry Pi (OctoPrint) jsem si vytiskl držák nad základní desku, je to tam trochu natěsno, ale funguje to.
A takhle vypadá celý setup, Pi nad základní deskou a mosfet k podložce pod ní. Chtěl jsem to ještě trochu zkulturnit, ale už jsem se k tomu nedostal.
Zadní díl rámu, kvůli použití lepidla na šrouby mi ten akrylátový popraskal. Ale alespoň jsem se kvůli tomu musel trochu naučit ve Fusion360 a sám jsem si udělal náhradu, kterou lze vytisknout na 220×200 tiskové ploše (díl má 330 mm na délku).
Docela dlouho jsem hledal držák ventilátoru na průmyslový 12 V zdroj, ale nejelegantnější řešení nakonec stejně byly stahovací pásky. :D
Senzor 3DTouch. (Modrou tiskovou podložku už vesměs nepoužívám.)
Filament mám na stolku zvrchu. Držák mi tentokrát nepopraskal kvůli lepidlu na šrouby, ale prostě mi sletěl. :D