Recenze GPS trackeru pro psa Tractive GPS Dog 4

Loni v červenci jsme byli na roadtripu po severu Norska (tehdy jsme ještě psa neměli, ale už to bylo ve fázi, kdy jsme byli rozhodnutí, že budeme). V jednom městečku byly všude cedulky „Missing dog“. Zprvu jsem jim nevěnoval tolik pozornosti, jistě každý už takových letáčků za život viděl mraky.

Na trailu za městem jsem viděl jsem viděl další, tentokrát ručně psaný letáček, a až tady jsem si všiml, že telefonní číslo na něm uvedené má českou předvolbu. Někdy tehdy jsem si řekl, že až budeme mít psa, tak prostě dostane GPS tracker. Už dřív jsem hledal možnosti zabezpečení kola, a věděl jsem, že dnes ty sledovátka váží pár gramů a stojí relativně pár korun. Jenže jaký potom vybrat? Nakonec jsem skončil u Tractive GPS Dog 4 – zkušenosti s ním bych chtěl popsat v tomto článku.

Jinak často jsem na toho pesana z Norska myslel, i po návratu domů, přemýšlel jsem, jestli se asi našel… až jsem potom procházel fotky z Norska a na jedné z nich měl ten leták vyfocený. Už nemůžu dohledat skupinu na facebooku, kde se to řešilo (post je asi už smazaný), každopádně dopadlo to tak, že pejsek se sám vrátil zpátky na trailhead do města (Fjordgård), kde už ho místní poznali z plakátů a kontaktovali majitele. Ztracený byl cca 10 dní (Hadde gitt opp håpet – så kom tekstmeldingen på det niende døgnet).

Proč ne AirTag?

AirTag klidně ano, ale jenom pojistku. K lokalizaci přes AirTag potřebujete přítomnost iPhonu v dosahu cca do 10 m od psa, navíc je poloha často zpožděná (anti stalking opatření), a celkově ke sledování pohybujícího se objektu dost nevhodná technologie (právě v tom zmíněném Norsku jsme byli autem, ve kterém s námi cestoval „cizí“ AirTag – ségry – a ta v aplikaci často viděla naši polohu zpožděnou i o osm hodin, přestože AirTag byl nonstop v dosahu dvou online iPhonů). Nicméně i ten AirTag je lepší, než vůbec nic, ale na psovi pobíhajícím kdesi po lese mimo dosah civilizace bude k ničemu.

Jaký GPS tracker vybrat?

Jenom v rychlosti, já jsem vlastně až zas tak moc nevybíral a vcelku rychle se rozhodl pro lokátor Tractive GPS Dog 4.

Continue reading

Zkušenosti s robotickým vysavačem Xiaomi Roborock S5 Max

Předloni začátkem roku, když začínalo jaro (tedy cca březen 2021) a pod ostrým sluncem skrz okno byl při cvičení na zemi vidět prach všude okolo jsem si řekl, že by to asi chtělo robotický vysavač. Začal jsem pomalu dělat research. V tom mi nejvíc pomohl youtube kanál Vacuum Wars, který velmi pěkně vysvětluje různé technologie a funkce moderních vysavačů.

Co jsem chtěl a jak jsem vybíral

Nejprve jsem zjistil, že ty levnější vysavače cca do 5000 Kč (což byla zhruba cena, kterou jsem tehdy byl ochotný za něj dát) se v prostoru orientují pouze narážením do překážek, a i když podle testů jsou schopní celkem konzistentně pokrýt třeba 80% plochy, ultimátně to není to, co bych chtěl. Podle mně to i vysvětluje ten přehršel téměř nepoužitých levných robotických vysavačů na bazoši – lidi si je koupí, zjistí, že je přes appku třeba nejde poslat přesně tam, kam chtějí (což je něco, co já jsem si celou dobu představoval jako základní funkci), tak to hodí na bazar a jdou hledat model s radarem.

Teprve (dražší) robotické vysavače s LIDARem jsou totiž schopné si prostor zmapovat a pak se v něm pohybovat: vždycky přesně ví, kde se v prostoru nachází a konečně to začíná fungovat tak, jak bych si představoval:

  • vysavač je možno poslat přesně tam, kam je potřeba
  • je možno vytvářet různé zóny (např. kde mopovat/nemopovat)
  • na exponovanějších místech přidat více vody nebo sací výkon
  • vytvářet virtuální (!) zdi a no-go zóny
  • vysávat/mopovat systematicky ježděním tam a zpět, a potom znovu třeba napříč předchozího průjezdu

A tak dále. Levné vysavače nic z toho neumí, přitom je to podle mě dost zásadní. Vysavače bez radaru se více nebo méně úspěšně jen pinkají od zdi ke zdi jako opilec a je to takový… k ničemu (viz video).

Každopádně nakonec jsem koupil vysavač Xiaomi Roborock S5 Max v bílé barvě, tehdy za 9500 Kč. Původně jsem chtěl černý, ale ta nebyla skladem a zpětně musím zkonstatovat, že bílá byla lepší volba, protože na černém klavírním plastu by byl vidět každý škrábaneček a prach. Continue reading

Je výhodnější prodej knih přes Knihobot, nebo Trhknih? + zkušenosti s obojím

tl:dr; Na 108 ks prodaných knihách byl výhodnější Knihobot. A to konkrétně o: 538 Kč (víc), a zhruba o 18 hodin práce (méně).

Už jsou to asi tři roky, co se se sourozenci zbavujeme starých knih. Učebnice z gymplu a z vysoké, knihy použité při studiu, literatura faktu, self-help ezo knihy (typu Čtyři dohody, Kiyosaki atd.), hodně knížek o focení, výcviku psů, o pokeru, o karate, různý autobiografie, a z nějaké části i klasická literatura. Prostě věci z mládí, všechno, co jsme za posledních 15 let četli a usoudili, že už znova určitě číst nebudeme. A teď akorát, jak se těch knih zbavit? Na Aukru se mi to moc prodávat nechtělo, protože to moc nedává smysl – mega práce s vystavováním, a pak to stejně nikdo nekupuje.

Continue reading

Recenze startovací powerbanky NOCO GB40

Co to vlastně startovací powerbanka je?

Startovací powerbanka je podobná klasické powerbance, jakou všichni máme např. k nabíjení mobilů. Jen s tím rozdílem, že není primárně koncipovaná na maximální kapacitu (tak, aby z ní šlo 10x po sobě nabít mobil), ale aby z ní šlo po dobu pár vteřin dostat maximální proud (a nastartovat auto). USB výstupy ale mívají také a jde je použít i jako klasickou powerbanku.

A samozřejmě kromě klasického USB výstupu mají i konektor na svorky pro připojení k 12V autobaterce, a dokážou tak pomoct nastartovat auto s umírající baterkou (pokud je v autě menší motor, tak potom klidně i auto s úplně mrtvou baterkou). To vše při velikosti nepříliš přesahující klasické powerbanky.

Jsou sice pak i větší startovací „powerbanky“, a ty potom už nastartují vesměs všechno a vždycky. Ale to už bych spíš než powerbankou nazval klasicky „starter box“. I když v principu je to pořád to stejný, jen je uvnitř víc baterek.

Např. NOCO GB40 má v sobě 2150 mAh akumulátor (Li-Ion) s vybíjecím proudem 120 C, tzn. je teoreticky schopný dodávat proud 258 A (což vcelku sedí, v testech bývá naměřeno kolem 245 A). Teoreticky je schopná tento proud dodávat po dobu 30 vteřin (v praxi ale dřív zasáhne elektronika powerbanky proti přehřátí). Mobil (iPhone X) z takové powerbanky ale nabiju „jenom“ cca 1,5 x (občas se ale hodí i to).

Continue reading

3D tiskárna Creality Ender 3 Pro – moje zkušenosti

Druhá 3D tiskárna – proč?

Situace dospěla do stádia, kdy jsem potřeboval druhou 3D tiskárnu. První tiskárnu mám u rodičů ve sklepě (kdysi známo také jako „doma“). Jde o plastovou, dosti hlučnou, a dnes už také značně obstarožně vypadající stavebnici Anet A8, která ovšem splnila to, co od ní bylo kdysi očekáváno – skvěle posloužila jako úvod do světa 3D tisku za pár korun (a jinak slouží nadále, což je fascinující vzhledem k tomu, že naposledy jsem se v ní vrtal v dubnu 2019 – což ale taky znamená, že jakmile se něco zásadnějšího vysere, tak to bude její konečná):

Anet A8 – plastová stavebnice.

Kvůli hlučnosti nicméně její přestěhování na byt nepřicházelo v úvahu. Vzdálený tisk, ač díky OctoPrintu, webkameře a vzdáleným rukám (bratr) možný, taky začal narážet na svoje limity, a na to, že zase tak často domů nejezdím.

Ale jakou vybrat?

Když už jsem se teda rozhodl, že 3D tiskárnu koupím, bylo potřeba se rozhodnou jakou. Rovnou jsem pokukoval po Enderu 3, což už tehdy v roce 2018, kdy jsem kupoval Anet A8, měla být moje první volba, jak jsem i zmiňoval v tehdejším článku. Continue reading