Lze s nulovými znalostmi 3D tisku složit tiskárnu za jeden večer včetně „úspěšného“ prvního tisku? Tak určitě!
Předem podotýkám, že toto nebude vyčerpávající návod ani recenze. Po 3D tiskárnách koukám už několik let (koukám ve smyslu „Vím, zhruba kolik stojí aktuální Průšova tiskárna, a pořád je to moc“), ale vzhledem k tomu, že nemám zase tak moc co tisknout, nemělo smysl do tiskárny investovat horentní sumy.
K čemu vůbec 3D tiskárnu?
To je velmi dobrá otázka! Sám se snažím doma clutter udržovat na minimální úrovni, co nepotřebuju, to hned dávám na bazoš, nechtěl jsem tedy 3D tiskárnu jen proto, abych mohl tisknout blbosti jen „protože můžu“.
Ale občas třeba vidím, jak si někdo vytiskne proprietární redukci na SSD disk do staršího serveru (jakkoliv stahovací pásky fungují taky dobře, tohle by se mi hodilo náramně).
Držáčky, redukce, krytky. Nebo při každém leštění auta jsem přemýšlel o tom, jak si jednou vytisknu stojánek na lahev leštící pastu s odkapávačem (to je taková hodně specifická potřeba, já vím).
Už 4 roky mě v autě vytáčí moje onboard kamera. Tovární přísavný držák kameru drží asi 10 centimetrů od skla, takže se zbytečně klepe. Přitom by mohla být doslova půl centimetru od skla, pevně držet na přesném kousku plastu. Paradoxně i pro moji specifickou kameru (historická G1W-C) už někdo potřebný držák vymodeloval a umístil na Thingiverse.
Nebo jednou jsem dal 500 Kč za plastový díl k tepovači, který by ve filamentu vyšel na asi dvě koruny i se 100 % infillem.
Prostě – věděl jsem, že kdybych tiskárnu měl, občas bych něco vytisknul, ale zase nic, pro co by stálo za ni utratit 20 tisíc.
Takže co s tím?
Mezitím mi úplně uniklo, že už pár let se tiskárny dají pořídit za cenu pod $200… A tak jsem jednou náhodou narazil na YouTube na video, které recenzovalo tisk jedné takové tiskárny.
Když jsem vedle sebe viděl výtisk z této levné tiskárny a nějakého semiprofi modelu, video jsem v podstatě hned zavřel a na AliExpressu objednal tiskárnu Anet A8 z německého skladu za $140. To je 3D tiskárna za 3 400 Kč!
V neděli večer jsem ji objednal a v pátek byla doručena, což na třetí prosincový týden není vůbec špatný!
Pokud jste Anet A8 ještě nekoupili, tak to ani nedělejte
No, takže tento nákup byl hodně impulzivní. Tiskárna byla zaplacená a já jsem začal hledat, co že jsem to vlastně koupil. A nebyl jsem zklamaný, ale pokud bych věnoval těch pár hodin drobnému hledání a zkoumání, asi bych si připlatil několik málo desítek dolarů (v listopadu 2018 cca +$50) a koupil místo toho tiskárnu Creality Ender 3 Pro, která alespoň z toho mála, co jsem pochytil, má solidnější konstrukci bez nutnosti větších modifikací hned po složení a celkově to vypadá víc jako tiskárna, a míň jako hračka.
Ale co, na cestě už byla Anet A8. Navíc, vždycky jsem měl rád Merkur a stavebnice, a to je přesně to, co tiskárna Anet A8 je. Že s tím potenciálně pár víkendů zabiju jsem věděl a těšil se na to.
Když mi přišla notifikace, že byla tiskárna v pátek doručena, hned jsem v Brně koupil kilo filamentu (TS Bohemia měla oranžový skladem na Veveří), domů to vzal přes IKEA, kde jsem koupil dva Lack stolky na „printing box“ a večer jsme se s bráchou pustili do skládání.
Sice jsem si myslel, jak si přes týden něco nastuduju, ale nedostal jsem se k tomu. Z článku, které jsem zběžně pročetl hned po objednání si jen pamatuju zmínku, že „nějaký díl ve tvaru H je v návodu obráceně a je fajn ho namontovat rovnou správně“. Zpětně musím říct, že těch chytáků tam bylo víc a zrovna tady tento díl by byl ten nejmenší problém z ních.
Dojmy ze skládání
Jak už jsem zmínil, k tiskárně jsem si předem nic nenastudoval, jediné, co jsem si z článku Martina Malého pamatoval, že „v návodu je nějaký díl ve tvaru H obráceně“ (tady).
Z krabice jsem všechno vysypal, prvních pár kroků jsme jeli podle přiloženého návodu a potom přešli na video výrobce.
Moje tipy ke skládání v bodech
(podrobněji bude v samostatném článku)
- Rám tiskárny je z černého akrylového plastu, který je polepený kartonovou fólií. Ta se dá sundat. My jsme na to přišli asi hodinu po započení skládání. Všechno zpět rozmontovat bylo hned, ale dostat tu fólii ze všech dílů trvalo snad hodinu ve dvou! Příště bych to snad i nechal v tom „kartonovým vzhledu“ a nic nesloupával. :D
- Ten „díl ve tvaru H“ je pojezdový rám, na kterém je upevněn hotbed, a v návodu (i ve video verzi na YouTube) ho skutečně montují obráceně.
- Kde to šlo jsem na šrouby používal lepidlo (medium strength threadlocker). Nevím, jestli to má souvislost, ale krátce po zprovoznění mi popraskaly některé akrylátové díly, na které se toto lepidlo dostalo – konkrétně držák Y-stepperu a jednoho ze Z-stepperů. Nejde o žádné velké drama, díly jsem si vytiskl znovu (v tom je docela kouzlo 3D tiskárny); zpětně jsem ale zjistil, že za to doopravdy mohou výpary z lepidla na šroubky, které způsobí zkřehnutí akrylátu, který potom popraská. Lepidlo na šrouby proto na Anet A8 nepoužívat!
- Hot bed má na sobě z výroby krycí pásku, tu nutně nesundávejte, dá se na ni docela dlouho tisknout. Hotbed je jinak z hliníku, a na něm tiskový materiál (alespoň PLA) nedrží bez lepidla. A s lepidlem je všude spousta bordelu. A opravdu širokou krycí pásku se mi o víkendu na vesnici nepovedlo nikde sehnat. Když se mi to potom povedlo, tak se ukázalo, že ty nejlevnější většinou vydrží jenom teploty do cca 40 °C (drží i při 60 °C, jen je potřeba pásku po zahřátí znovu uhladit a přilepit).
- Ve dvou jsme tiskárnu složili v ležérním tempu (vč. cesty pro pizzu) před půlnocí, odhadem jsme to tak ve dvou stihnuli za zhruba 4 hodiny. Myslím, že by to šlo i rychleji, pokud bychom sundali fólie z plastů hned, a ne v půlce skládání (nebo se na to vykašlali úplně).
- Díl s extruderem a hotendem je předsložený, ale doporučuju před prvním tiskem rozebrat a složit pořádně (postup zde, finální dotažení je ale vhodné udělat při provozní teplotě, u toho opatrně – nejen na popáleniny, ale také na zlámané díly); předejte tak úniku filamentu horní stranou hotendu, což se u mě projevilo už po cca 20 hod tisku. Filament potom teče horní stranou pryč a když je ho hodně, tak ukápne, což s trochou smůly může vést i ke zničení aktuálního tisku.
- Závitové tyče namontujte tak, aby byly zarovnané v otvoru na rámu (posunutím ve flexibilních držácích na krokových motorech). Většinou co jsem viděl, tak lidem plandají ve vzduchu a potom na to zbytečně tisknou kontraproduktivní „úchyty“.
Co bych při skládání znovu udělal jinak
- Předem bych si našel vhodná instruktážní videa. Ty od výrobce jsou často nepřehledné, často je na nich špatně vidět orientace dílu.
- Po složení bych šel spát.
Ale kdo by nadšením usnul? Nějakou náhodou jsem věděl, že pro 3D tisk je potřeba precizně vyrovnaná tisková plocha vůči vytlačovací trysce (extruderu). Dokonce jsem věděl, jak to udělat. Bohužel jsme při skládání ke konci už ani nejeli podle manuálu – závěrečná práce jsou už jen šroubování, elektroinstalace a cable management (což je něco, co mě z nějakého důvodu vždycky strašně baví).
Už toho není moc co pokazit, bohužel samým nadšením jsme tiskárnu dodělali a spustili. Já jsem vyrovnal tiskovou plochu a potom na tiskárně dal Auto Home, což zarovná všechny osy na 0. Co mi nedošlo je, že výškově posouvatelný Z přepínač (který osu Z zastaví předtím, než tryska nabourá do tiskové plochy) je úplně dole, o několik milimetrů pod tiskovou plochou, takže při Auto Home se tryska neohroženě blížila k tiskové ploše – zastavil jsem ji sice včas než stihla napáchat nevratné škody (vytrhnutím ze zásuvky), ale strhla část krycí pásky, na kterou by se jinak dalo tisknout.
Nevadí, přepínač jsem zvýšil do odpovídající polohy, znovu vyrovnal tiskovou plochu a o půl jedné ráno strašně moc chtěl ještě něco vytisknout než půjdeme spát.
První tisk
Jedna věc, kterou jsem si nenastudoval vůbec, byla příprava tiskových dat. Věděl jsem, že existují nějaké slicery, ale to bylo tak všechno. O půl jedné ráno nebyla vůbec energie ještě něco podobnýho zkoumat. Na kartě od výrobce byly jenom soubory ve formátu .stl (model připravený k naslicovaní). Rychlý Google mi říká, že .stl soubory se přímo netisknou, ale přes krájecí program se připraví do formátu .gcode. Aha. Tak znovu google a „xyz cube test print filetype:gcode“. Stahuju první soubor, co najdu, nahrávám na kartu a spouštíme tisk, zatím na přiložený kousek bílého filemantu.
Ono to žije! Samozřejmě, soubor připravený s neznámými nastaveními pro neznámou tiskárnu byl předurčen k neúspěchu. Ale k našemu překvapení, první vrstva filamentu se krásně uchytila na podložku, tryska jezdila a kostka se po 20minutách skutečně zjevila na podložce! Samozřejmě jsme tisk upřeně sledovali celých 20 minut. :D
První dojmy
V sobotu a v neděli, tedy první dva dny, jela tiskárna v podstatě nonstop (jen přes den, přes noc bych ji bez dozoru puštěnou nenechal kvůli tristní elektroinstalaci). To se dá ale různými úpravami řešit a mám je v plánu.
A musím říct, že i bez jakýchkoliv úprav nebo modů tiskne Anet A8 opravdu skvěle. Vzhledem k mým skromným potřebám to platí dvojnásob. Samozřejmě, pořád se učím, ale hned první a druhý den jsem vytisknul kromě testovacích tisků i pár užitečných dílů (z toho tři na samotnou tiskárnu – nový výdech pro chlazení právě vytlačeného filamentu, jeden prasklý držák motoru a malé tlačítko pro uvolňování filamentu).
Tiskárna je poměrně hlučná. Tomu se opět dá pomoct.
Někdy příště shrnu moje úpravy a tipy k vylepšení.
Výdaje
- Tiskárna Anet A8 s auto-leveling senzorem z německého skladu (není clo ani DPH): $150.89. Placeno TransferWise kartou pro dobrý kurz: 3419 Kč
- 2x stolek IKEA Lack: 398 Kč
- 1 kg Filament Gembird: 371 Kč
Moje další související články
Další české články
* Roman Mikulka – pravděpodobně nejobsáhlejší a nejlepší české shrnutí, spousta tipů pro modifikace (i upozornění na ty kontraproduktivní)
